„Už vím proč?“ – 01. Způsoby popisu světa (1/2)

Stále slýchávám kolem sebe, že věda je pouze jedním z možných způsobů popisu světa (ať už takto formulováno přímo, či nepřímo). Pojďme se tedy v prvním díle mého slibovaného „seriálu filozofování“, jejž jsem nakonec (z jistých „historických“ příčin) symbolicky pojmenoval „Už vím proč?“ (pozor však – název potenciálně zavádějící…), podívat na tento „oříšek“…

Krajina stvoření©Z.Hajný

Úvodní díl nakonec vzešel jako nadměrně obsáhlý – nemusíte jej však přeci samozřejmě louskat celý „na jeden zátah“ – podobně, jako nečtete (tedy ne nutně) ani kupř. časopis či knihu… .-). Na každý pád jsem jej nicméně nakonec alespoň rozdělil do dvou částí, aby to tedy nebylo tak „hrozivé“.

1.0. Prolog k seriálu…

1.0.1. Koncept seriálu

Tedy nejprve tak – neb si to zamýšlené dílo zaslouží (tvrdí autor :-)) a vyžaduje…

Seriál si klade za „presumpci“ a paradigma být určen KAŽDÉMU, v kom dříme alespoň trocha oné přirozené lidské zvídavosti, a občas – sem tam – ho i baví probudit ji na chvíli, a zamýšlet se nad věcmi nejen „co potřebuje k práci“, „kde maj dobrý pivo“ či co dělají naše (světové) „celebrity“ (příp. politici, sportovci, …) atd. Každému, kdo je schopen pojmout (zas alespoň sem tam někdy, výjimečně…) i za „výzvu“ pustit se do čtení „textových proudů“ mírně náročnějších[1]– občas inu i s nějakými těmi odbočkami, rekurzemi, nepolopatickým a ne zcela „učebnicovou“ metodikou strukturovaným brain-streamingem :-) apod. I když se (opravdu upřímně) budu snažit, by to „nějak“ čitelné bylo.

K poznámkám pod čarou (odkazovaným v textu jako [x]) netřeba v rámci plynulosti odbíhat, event. nutně netřeba ni číst :-). Určeny kupř. pro „šťouraly v detailech“ a jiná – píděním se po dalších nejšířejších souvislostech posedlá individua (jako je autor sám).

Název seriálu byl odvozen od jedné (globálně zcela nevýznamné) knížečky autorova dětství, vzpomínka na niž mj. dotyčného inspirovala… A to i přesto(!), že na rozdíl od ní nemá ambice povětšinou podávat na otázky exaktní „faktografické“ odpovědi, alébrž pokoušet se otázky naopak klást a vybízet (rádoby) k zamýšlení nad nimi v širším kontextu… (a tak vůbec).

1.0.2. Úvodní téma

Jako možných úvodních témat mne stále napadalo několik – od obecného filozofického pojímání všehomíra lidstvem (z prapravěku dodnes) po rozvíjení intelektu a povahy jedince od dětství (v současnosti)… Nakonec jsem navolil toto (ač vpravdě zase obsažné a „těžké“ – však je mi líto, kratší či „lehčí“ to vážně nešlo :-) Tak to nesvedu – nezmínil bych „vše“, co je zde podle mého prostě zas „nevynechatelné“…).

Za zvládnutí (obou částí) prvního dílu seriálu „Už vím proč?“ vyhlašuji mimořádně opět přidělování autorových věcných cen (viz. shodně stupidně barvičkovaný úvod výchozí jeho blogovací prvotiny zde). Další díly již budou (předpokládám) min. o polovinu stručnější :-), tento úvod si však svou zevrubnost (alespoň z mého pocitu) striktně žádal – ačkoli z hlediska „marketingu“ seriálu by tomu bylo záhodno pochopitelně spíše naopak – vím dobře… Neschroustáte-li toto, smůla autora.

1.1. Způsoby popisu světa – impulsy, vznik a vývoj

Tedy se na ně podívejme… Jaké „způsoby popisu světa“ má lidstvo (resp. inteligence obecně [2]) k dispozici? Jaké vůbec v principu mohou být (existovat, jsou možné)? A zejm. – je vůbec formulace „způsob popisu světa“ tou správně nastolenou? :-)

Zkusme na to jít prostou logikou. Objeví-li se jakákoli inteligence (ať už postupným vývojem v přirozeném důsledku „prostých“ přírodních zákonů [a komplexity [3] ], anebo věříte-li spíše v nějakou variantu přímého „stvoření“ [4]), nepochybně se musí „začít“ (v uvozovkách, neb to pochopitelně není skokový proces…) zajímat o své okolí. Čím vyšší míra inteligence, tím více a složitějších otázek jí musí z všemožného působení veškerých přerozličných okolních podnětů vyvstávat: „Co je tohle pode mnou?“, „Proč jde tohle zmáčknout a tamto ne?“, „Proč tohle pálí a v tamtom se zase dá plavat? (a proč nemůžu létat?)“, „Co to je tam nahoře, co svítí? (a nehřeje to náhodou taky??)“, „Co je ten randál (bouřka) a co (anebo že by kdo??) to dělá a jak a proč??“, … A brzy (zákonitě musí) i: „Nedalo by se tohle nějak využít??“ atd.

Jako první je nutno samozřejmě k uchopitelné formulaci otázek a následnému smysluplnému přemýšlení o nich vytvořit jazyk (tj. abstraktní pojmy k myšlení – bez ohledu, zda ještě i dále navzájem předávatelné kupř. mluvou). Co může (anebo opět zákonitě musí…??) vytvořit dál? [5]

Inu – pochopitelně – začíná jakýmsi způsobem tvořit vědu! :-) Ano, doopravdy… (ať už si to nějak tak nazve, či ne). A jako nevyhnutelný důsledek vnímání toho „všeho kolem“ samozřejmě i filozofii (ať už si to nějak tak nazve, či ne) – kterou lze z tohoto hlediska „povýšit“ jakožto speciální kategorii „způsobů popisu světa“ (pokud bychom ji nechtěli kupř. titulovat „královnou věd“, na což si – pochopitelně diskutabilně [relativně] oprávněně :-) – činí nároky matematika, jakožto naopak nejexaktnější z disciplín…).

Jenomže – nerozumí všemu… A zde nastává (opět tvrdím: logicky nevyhnutelně) nutnost tvorby „náhražek“ – za a) za neznámé vědomosti a vysvětlení, za b) za nedostatečné analytické schopnosti (zpracování vědomostí již známých). Děje se tak přirozeně v důsledku jak snahy o zkoumání a porozumění, tak frustrace ze stále nedostatečných výsledků těchto snah… (toto pozorujeme pochopitelně stále, tedy „kupř.“ [no dobře, jiné konkrétní příklady zatím nemám :-)] u lidského druhu stále i dnes – a ještě min. „po nějaký čas“ budeme [6]).

Za c) – „paradoxně“ od určité úrovně nashromážděných vědomostí známých (druhu, společnosti) nastává opět (a opět přirozený) – pro změnu individuelní „skok zpět“ – k a) i b) – tentokráte ne z pohledu druhu, nýbrž jedince. Z důvodu nemožnosti komplexního pojmutí vědomostí a schopností celého druhu – co jiného lze očekávat… (právě teď valná většina jedinců našeho druhu pohopsává si takto velmi intenzivně :-) [7] – nebezpečí jen vidím v tom, nezhupsnout příliš [dává na nás matka příroda pozor, jak je inu na děti prostě zapotřebí? .-)]).

1.2. Způsoby popisu světa – důsledky předešlého...

Přičiněním a v důsledcích toho všeho vyvíjí se nám (resp. obecně oné dotyčné inteligenci) tedy jak „věda“ (z hlediska principu zacházení s a) a b), viz. ještě dále), tak různé „odbočky“ a jiné směry snah vybíjení (nevědomého) frustrace z nechápání všeho… A aby to nebylo tak jednoduché, to vše pochopitelně paralelně a ve složité komplexitě navzájem se zpětně ovlivňující… (přičemž toho všeho účastní se i další vlivy – jako např. historické pozůstatky [event. i stále nezbytné k přežití] vývoje druhu – min. zde na Zemi kupř. sexualita [8], agresivita, a další a další – podobně provázaně, jako třeba komplexita procesů v lidském mozku [1001 vlivů chemických, elektrických, strukturálních, ba možná i kvantových…] [9]).

Tak vznikly i veškeré nejrůznější víry – od „božstev“ ke zdůvodnění ohně, hromu, země, slunce, života, smrti, ba i samotné existence všeho a fungování; přes křesťanství, buddhismus, islám atd. atd.; až po třeba všelijaké astrologie a taroty, či kupř. hledání kruhů v obilí (tento blogový článek se [krom neuvěřitelné „karmy“] údajně dostal prý i do „výběru“ iDnes, což mne doznám se vskutku poněkud „zmrazilo“ – neshledal jsem tam [vyjma naprosté absence myšlenek a zoufalé smutné extrémní jednosměrné frustrace autorky] ani kupř. nějakou čtivost, sloh, styl, vtip, či prostě „něco“… [omlouvám se jí tímto, jiné jsem od ní nečetl a nesoudím]), záhady býčích skal :-) (na původní článek odkazovati nebudu) a další podobné záležitosti. (praktické důsledky na lidstvo v současnosti a otázky typu „co s tím?“ nastíněny již v jednom mém předchozím článku [12] a budu se k tomu pochopitelně vracet i v jiných souvislostech častěji)

Inteligence v průběhu svého vývoje (z logických důvodů mj. i sebezáchovných) má schopnost smiřovat se s dvěma (či více) „protichůdnými soubory údajů“… :-) Z hlediska jakési „emoční rovnováhy“ je to nezbytné, dost možná v jakémkoli „přirozeném“ procesu vývoje jakékoli inteligence prostince nevyhnutelné (nazývám to „nutné dočasné „lešení“ vývoje intelektu“ – a patrně se k tomu budu též ještě vícekráte vracet…).

Neznamená to však zase, že pouze prostě „tak je to správné, tak to má byť“ (a nikdy jinak, na věky věkův, nazdar, howgh, puntík, eventuálně amen). Inu jelikož celý proces není přec statický… .-) (opět [7], mj., anebo – „na baráku taky nestojí lešení navěky“). Byť vyvíjí se akceleračně (zase: z principu nutně, logicky nevyhnutelně) a to celé přitom „kulturně“ ještě v akceleraci umocněné na druhou, což už nemůže samotný vývoj našeho biologického základu přirozeně od určitého okamžiku „stíhat“……… [všechny body] (opět na samostatné téma…). Tím se teď ale nebudeme zabývat a vrátíme se zpět k našim způsobům popisu světa – takovouto (čiliže jakoukoli) vyvíjející se inteligencí…

Ve druhé části prvního dílu následuje:

- 1.3. Způsoby popisu světa – závěry (aneb konečně k „jádru věci“ :-))

- 1.4. Způsoby popisu světa – „doslov“…

Poznámky: (odkazované v textu)

[1] Opravdu NECHCI psát (v článcích takovéhoto typu) jednoduché texty pro „každého“, komu se prostě „mozek cvičit“ nad čtením ničeho nechce… :-) Výčitek „jak těžce je to čitelné“ netřeba, hodně jsem se již o tom napřemýšlel a došel i přes pochyby nakonec k jednoznačnému závěru, že takto prostě činit nehodlám…

[2] Jedno, zda člověčí, „biologická“ na bázi uhlíku, či jakákoli vůbec i pro nás nepředstavitelná… (včetně každé případné ve „všehomíru“, jakož i popř. „umělé“, apod.)

[3] S autorem knihy z tohoto odkazu nesouhlasím kupř. v závěru, že by měl být život natolik ve vesmíru vzácný… Ale to je téma opět na samostatné pojednání (díl). Jinak jako výbornou knihu o komplexitě obecně mohu vřele doporučit například „Mezi chaosem a řádem“.

[4] O tomto filozofickém, logickém, ale ba i kupř. kosmologickém, časoprostorovém atd. paradoxu jindy… (btw. u stvoření by se jednalo u „umělou“, že? .-))

[5] Jak už jsem zmínil v úvodu – otázky obecného filozofického pojímání všehomíra lidstvem (z prapravěku dodnes) atd. v tomto tématu rozvádět nezamýšlím. Takto v komprimovaném souhrnu však bylo nutno pro návaznost dalšího před-uvést – pouze princip…

[6] Kampak, k čemupak a pročpak nám ten lidský druh na planetě Zemi spěje? Téma některého z dalších dílů (role života [potažmo inteligence?] ve všehomíru – vznik, smysl, směr)…

[7] Aktuální stav druhu – „pubescentní období lidstva“ – zas téma do dalších kapitol, ať již rozptýleně či samostatně.

[8] Další téma na samostatné pojednání – v souvislosti jak s vývojem života, tak vlivy na rozvoj inteligence… (velice zajímavé je toto téma i třeba pro možnosti rozvoje inteligence umělé…). Jakož i třeba vztah sexualita-náboženství (vliv prvního na vznik a vývoj druhého), atd. Do Freudismu se tím ale zas motat nechci :-)

[9] Lidský mozek (popř. „informační systémy živých organismů“) – další velice zajímavé téma na samostatný díl…

[12] Na závěr opět jedna „do-vysvětlivka“ ex-post ku článku z předchozích – tentokráte k „Proč svítí hvězdy…“ (ano, vím, mj. též nepřehledný komprimát 101 témat v 1 [nutno rozzipovávat] – pokus rozeznít ve čtenáři několik rolniček najednou [nevěda, které jsou třeba zrezlé :-)]). Dostalo se mi (mimo to) ve více kopiích i komentářů typu – „pokud vám 99% odpovídá takto (hvězdy svítí asi odrazem od slunce), chodíte na pivo fakt s divnými týpky…“. Nuže – má obecná, „univerzální“ odpověď:

Lidi, s kterými chodím na pivo, takto přeci jen neodpovídají... :-) „Průzkum“ probíhá na jedincích „nově potkaných“, ať už při jakékoli příležitosti… Často jsou to ženy (což je však ale nijak neponižuje a opravdu nemá být nijak „šovinistické“ apod. – je přirozené, že o takovéto otázky se v průměru zajímají méně, než muži /muži se zas v průměru méně zajímají o jiné věci/ – nicméně právě proto je to lepší „testovací vzorek“, zajímá-li mne úroveň osvěty, resp. základního vzdělání populace…). Myslím si, že alespoň takové základní principy světa by měl znát doopravdy každý, bez ohledu na své zaměření či zájmy apod. Důvody (některé z) samozřejmě zevrubně popisuji… A neviním tím (vůbec) osoby neznalé samotné, alébrž principy, proč sakra tomu tak je… :-(